Je to neuvěřitelné, ale od posledního článku jako by konečně můj život v Liverpoolu nabral pořádné obrátky. Možná je to první výplatou, kterou jsem dostala, možná tím, že jsem měla 25. narozeniny, ale spíš za to může zkrátka čas a hodně štěstí na super lidi. Chcete-li si tento článek pořádně vychutnat, doporučuju si k tomu dát aspoň sklenku vína a pustit si album Magical Mystery Tour. Já tak aspoň při psaní činím.
Ve čtvrtek, když jsem narozeniny slavila tematicky prací a už už jsem si myslela, že nic lepšího než spoustu virtuálních přání a relativně klidnou směnu nedostanu, se stalo toto:
Za bar si sedla milá starší paní, bavila se se dvěma mně už známými štamgasty, objednala si pivo a když jsem jí řekla o zaplacení, řekla, že mám říct kolegovi. A kolega Jack řekl, jasně, musíš to tady naťukat na účet se jménem Julia… To mi ale stále nic nedocházelo. Až když jsem šla dozadu se špinavými skleničkami, mě Jack zastavil a řekl, jestli vlastně vím, kdo že ta paní je. Ani ne… No, přece sestra Johna Lennona! Julia Bairdová.
To mě podržte. Dočítám její knihu v děsném českém překladu a ona tu sedí za barem? A ještě jsem po ní chtěla platit? Musela jsem chvíli počkat, než jsem se trochu uklidnila a vrátila se za bar. A měla jsem takový ten pocit, kdy nevěřím, že se děje to, co se děje, je to neobvyklé a super a já jsem prostě unešená. Za chvíli, když si Julia zašla na WC, jsem se štamgastů zeptala, jestli si myslí, že ji můžu poprosit o fotku… A oni že jo, že od turistů to ráda nemá, ale já jakožto pracovník v Cavernu asi klidně.
Takže voilà!
Julia spoluvlastní oba Caverny a společnost Cavern City Tours, která pořádá i Magical Mystery Tour a tak.
Takže je to vlastně moje šéfová. Hustý.
Moji skutečně se projevující šéfové jsou moc hodní a milí, stejně jako kolegové, kteří jsou ale všichni mladší než já. V práci si prostě teď připadám úplně skvěle, i když je to stále náročné.
Celý víkend jsem vydělávala a zlepšovala se v porozumění místního dialektu i ve výslovnosti různých nápojů. Taky jsem slyšela mnohokrát Wonderwall, Mr Blue Sky, Come Together, I’m a Believer a ještě asi dvacet takových super hitů, které ale když slyšíte pořád a pořád, přece jen je to trochu otrava.
V pondělí jsem dopoledne konečně zašla dovnitř do katedrály. Je hezká i zevnitř, veliká. Příště bych ráda slyšela i ty varhany, to musí být teprve pocit!
Je tak velká, že se do ní vejde i obchod se suvenýry, kavárna a restaurace! Hlavně mě tedy překvapilo, že tam takové věci vůbec jsou, když je to kostel.
V kavárně mají nicméně kromě fajn kafe i hezký citát od Paula McCartneyho.
Pak jsem vylezla (respektive z větší části se vyvezla, jezdí tam dva výtahy a pak jdete jen po pár desítkách schodů kolem zvonů…) na věž katedrály, odkud je super výhled na celé město i jeho okolí.
Vzadu už je otevřené móře.
V pondělí jsme v Pubu měli konečně změnu: pravidelná pondělní show zahrnuje dopředu domluvené amatérské hudebníky, kteří přijdou zahrát pár svých vlastních písniček. Žádné covery, uf. To bylo moc fajn.
No a v úterý jsem měla důežitý úkol. S kolegyní Nathalií (Brazilkou) jsme měly jet na Magical Mystery Tour, turistickou cestu autobusem po místech spojených s Beatles v Liverpoolu. Abychom asi věděly, na co prodáváme lístky. A ještě za tu dobu cesty dostaneme zaplaceno, jako bychom byly v práci. Co víc si přát?
O samotné cestě jsem tu psala už před těmi třemi lety, kdy jsme ovšem jeli taxíkem. To mělo oproti autobusu hlavně tu výhodu, že jsme víc zastavovali a netrvalo to nastupování a vystupování tak dlouho. Ale bylo to super i tak!
Viděla jsem tak znova rodný dům George, u kterého mělo zrovna nějaké dítko velkolepou oslavu se skákacím hradem a plotem, za který nás nechtěli pustit. Asi nějaké pyšné dítko. Jsou to nicméně ty bílé dveře…
Dále kostel svatého Barnabase, kde Paul zpíval ve sboru a šel tam za svědka svému bratrovi,…
… bar The Empress, který je na obalu Ringova alba „Sentimental Journey“…
… no a samozřejmě Forthlin Road 20, kde žil dlouhá léta Paul McCartney.
Chtěla bych se jednou podívat i dovnitř (stejně tak do Johnova domu Mendips, který jsem tentorkát nevyfotila), ale to by musela Armáda spásy zlevnit nebo já zbohatnout. Armáda spásy vlastní oba domy i Strawberry Fields, kde teď buduje nové centrum pro péči o postižené. Stavba prý stojí osm milionů liber.
Náš skvělý den plný písniček a bezvadné nálady jsme završily návštěvou nového muzea „Magical History Tour“, které otevřelo před pár dny na Mathew Street. Za Cavern jsme žádnou slevu nedostaly a vstupné je dost přemrštěné, ale jsem ráda, že jsem tam šla. Ve třech patrech je tam na exponátech ukázaná část historie Beatles, zejména co se týká jejich vztahu s Petem Bestem, jehož bratr Roag muzeum založil. Je to zároveň syn Neila Aspinalla a chvíli mi trvalo, než jsem ty vztahy pochopila. Muzeum je udělané moc hezky, ale exponáty jsou občas dost přitažené za vlasy (jako třeba klíčky od první dodávky Beatles), stejně jako popisky u exponátů, které navíc nejsou všude a obsahují spíš facebookové statusy než seriózní texty…
Fotit se tam ale bohužel nemohlo.
Nicméně – konečně mám pocit, že tady naplno žiju a je to skvělé!
Tak se mějte taky skvěle a v sobotu se stavte ke Džbánu!
beatlove908220437.wordpress.com 